Jindřich Karpíšek

Jindřich Karpíšek se narodil 31. května 1905 v Jičíně. Zde vychodil obecnou a měšťanskou školu, po které vystudoval učitelský ústav. Roku 1925 nastoupil vojenskou službu v Turnově a absolvoval školu pro záložní důstojníky v Josefově. Poté pracoval jako učitel v několika různých okresech. Do Jičína se vrátil roku 1931, kde působil v městské části Nové město. Po zvýšení kvalifikace na odborného učitele byl pak v roce 1932 přeložen do Kopidlna. Aktivně se zapojil do činnosti Svazu junáků a skautek Československé republiky. Za mobilizace 23. září 1938 nastoupil k 1. cyklistickému praporu do Slaného a následně ve funkci velitele transportu „záložáků“ odjel za praporem do prostoru Kardašova Řečice – Stráž nad Nežárkou. V říjnu 1939 vznikla na Kopidlensku odbojová skupina vedená Jindřichem Karpíškem, napojená na organizaci Podzemní hnutí českého odboje domácího v Praze. Její činnost v první fázi spočívala v posilování národního odporu proti okupantům, vyvracení říšské propagandy, informování o skutečné situaci v zahraničí apod. Pracovala pod názvem „Polnice svobody“. Ve druhé fázi, kdy přešla k aktivnímu odporu, změnila své jméno na „Úder“. Aby se v případě prozrazení zamezilo zatčení všech členů, využívala skupina systém tzv. trojek, což znamenalo, že na jednu osobu byli napojeni maximálně tři další odbojáři. K zatčení Jindřicha Karpíška gestapem došlo 26. června 1944 na základě udání, podle kterého měl agitovat k sestavení revolučního národního výboru. Vyslýchán a držen byl nejdříve ve Valdicích, posléze ho 1. srpna 1944 převezli do věznice v terezínské Malé pevnosti. Zde po dobu svého věznění vystřídal řadu cel a byl také dvakrát transportován k výslechu na Pankrác. Prošel celkem osmi pracovními komandy, například „Gartenkommandem“, komandem „Albis“ v bývalém litoměřickém pivovaru, komandem „Reichsbahn“ opravujícím železnici nebo nejnáročnějším komandem „Richard“. Volný čas Jindřich Karpíšek vyplňoval tajným psaním básní. Podobě jako někteří další vězni se tímto způsobem snažil alespoň na chvíli zapomenout na hrůzy a utrpení kolem sebe. Jeho verše se mu podařilo poslat v podrážce rozbitých bačkor rodině. Po válce potom vybrané z nich daroval Památníku Terezín. Osvobození Malé pevnosti se Jindřich Karpíšek dočkal v cele č. 41 na IV. dvoře, kde panovaly otřesné podmínky a šířila se epidemie skvrnitého tyfu. Po lékařské prohlídce a odvšivení byl 7. května 1945 převezen do terezínského ghetta. Domů se po propuštění dostal již následující den. V Kopidlně ihned převzal funkci místního vojenského velitele a řídil bojové akce proti ustupujícím nacistům ve městě i okolí. Poté, co se vrátil do běžného života, začal pracovat opět ve školství. Vystřídal pozice okresního osvětového inspektora, tělovýchovného inspektora, krajského tělovýchovného inspektora a vedoucího školského odboru. Své působení zakončil na Základní devítileté škole v Kopidlně, odkud odešel v roce 1965 do důchodu.