Zároveň to pro ně byla jakási dávka síly a naděje na přežití, která jim uprostřed tohoto pekla pomáhala zachovat si lidskou tvář. V jednotlivých nacistických zařízeních byly však podmínky pro takovou činnost rozdílné. Vězni v nich nejčastěji reagovali spontánní solidaritou, silné osobnosti se uvědoměle snažily burcovat okolí z letargie. Průchozí charakter věznice gestapa v Malé pevnosti bránil utváření sevřených kolektivů, ovšem duchovní a kulturní život v celách probíhal, byť v omezené míře. Základem bylo vytvoření vzájemné důvěry, což pro vězně nebylo jednoduché, neboť pocházeli z různých sociálních vrstev a potřebovali čas, aby se mohli vzájemně lépe poznat. Příležitost k tomu přicházela především o nedělích, kdy se obvykle nepracovalo, případně večer po práci v uzavřených celách. Vězni si v tomto volném čase často vyprávěli o životě, domově, rodinách či zaměstnání, čímž odstartovaly první projevy společenského života. Jejich debaty následně vedly až ke vzniku organizovaných populárně naučných a odborných přednášek na různá témata – od přírodních věd přes politiku až po dějiny umění. Stranou nezůstávali ani duchovní, kteří v celách vedli bohoslužby, kázali a diskutovali s ostatními. K nárůstu kulturních aktivit častokrát docházelo v době svátků, výročí a při výjimečných příležitostech. Zvláště o Vánocích a Velikonocích se vězni snažili zpříjemnit si den. V rámci možností pořádali společenské akce a programy. Při těchto událostech se většinou zpívalo, a to i přesto, že byla hudba v Malé pevnosti zakázána. Repertoár zahrnoval například národní a lidové písně, Voskovce a Wericha, popřípadě také operní árie. Neméně populární byla recitace. Zaznívala zde hlavně česká poezie od autorů Halase, Nerudy, Nezvala, Seiferta, Vrchlického a jiných. Kromě toho obohacovali kulturní dění vězni vlastní hudební a literární tvorbou. Nejrozšířenější bylo psaní básní odrážejících jejich pocity, vypovídající o stesku po rodině, utrpení, naději, víře, ale i o boji proti nacismu nebo životě v pevnosti a za zdmi cel.

I když tomu zdejší podmínky nepřály, zrodila se v Malé pevnosti také četná umělecká díla. Jejich vytvoření nebylo vůbec jednoduché, protože bylo obtížné vůbec sehnat potřebné vybavení – tužku a papír. S tím si však vězni dokázali poradit a obstarat mnohdy improvizované náčiní. Tajně tak vznikly výtvarné práce s motivy vězeňských prostor a každodennosti, vykreslující celkovou atmosféru. Vedle nich převažovaly kresby portrétů spoluvězňů, doplněné jedinečnými karikaturami. Autory těchto děl byli nejen amatéři, ale rovněž významní umělci jako Ema Blažková, Karel Štipl, Josef Kylies a další.

Poměrně častá byla výroba různých drobných artefaktů. Vězni je zhotovovali z materiálů získaných v dílnách, kde byli zaměstnáni muži, a v tzv. šijárně s ženským osazenstvem. Muži vyráběli menší upomínkové předměty zejména ze dřeva a kovů. Jednalo se například o hračky, přívěsky, krabičky a tabatěrky. Ženy využívaly zbytky látek a nití k šití panenek, zvířátek, pantoflíčků, srdíček, vyšívání kapesníků apod. Těmito předměty se pak vzájemně obdarovávali, nebo je tajně posílali domů rodinám a známým. Někteří vězni trávili volný čas hraním společenských her. K tomu sloužily vlastnoručně vytvořené karty, kostky, domino a šachy, vyráběné většinou z kartonu od balíčků či z chleba. Všechny tyto hmotné a písemné doklady dochované díky odvaze ukrývat je před dozorci, popřípadě různými způsoby propašovávat z věznice, jsou dodnes připomínkou kruté reality prostředí, v němž hrály zmíněné aktivity významnou pozitivní úlohu, kterou potvrzují vzpomínky přeživších vězňů.