Věra Žahourková, rozená Vacková

Věra Vacková se narodila 18. března 1925 v Táboře otci Jaroslavu Vackovi a matce Anně Vackové. V době březnové okupace roku 1939 byla studentkou reálného gymnázia. Její otec se zapojil do protinacistického regionálního odboje s napojením na Obranu národa. Po vlně zatýkání v roce 1942 došlo ke sloučení zbytků všech ilegálních skupin Táborska a okolí. Jaroslav Vacek se stal jedním z vedoucích odbojové skupiny „Vacek-Červinka“, jejíž činnost spočívala hlavně v organizačních přípravách ozbrojeného povstání, sabotážích všeho druhu, ve zpravodajské činnosti, v rozšiřování ilegálních letáků atp. Kromě toho pomáhala rodina Vackových skrývat velitele paraskupiny Bivouac Františka Pospíšila (1919–1944). Do kontaktu s ním přišla také Věra, jež ho dvakrát doprovázela do borotínských lesů, kde se ve skrytých bunkrech scházeli jihočeští odbojáři. Začátkem roku 1943 přišla další vlna zatýkání v regionu, při němž bylo prozrazeno mnoho členů z ilegální skupiny včetně vedoucích představitelů. Na začátku února pak táborské gestapo zadrželo Jaroslava Vacka. Netrvalo dlouho a 8. února 1943 byl v Táboře zatčen i zbytek rodiny, vyjma nejmladší dcery Drahuše. Následovaly drsné výslechy, při kterých se gestapo Věry Vackové vyptávalo na otce i na parašutistu, ale ona nic neprozradila. Po třech měsících převezli 7. května 1943 matku Annu, bratra Jaroslava a Věru do policejní věznice v terezínské Malé pevnosti. Otec Jaroslav sem byl transportován o něco později, prošel výslechem na Pankráci a nakonec 14. října 1943 odjel k soudu do Drážďan, kde byl odsouzen k trestu smrti a 23. srpna 1944 popraven. Konce války se nedožil ani bratr Jaroslav, odeslaný v srpnu 1943 do koncentračního tábora Buchenwald, odkud v lednu 1944 putoval do koncentračního tábora Neuengamme. Zahynul 3. května 1945 při leteckém útoku RAF na německé evakuační lodě odvážející vězně z tábora. Věra Vacková s matkou Annou byly umístěny na Ženském dvoře Malé pevnosti do stejné cely. Věra nejprve pracovala na poli, nicméně poté, co ji vězni z Dílenského dvora požádali, zda by nedělala spojku mezi nimi a tzv. zvláštními vězni v čele s doc. Vladimírem Krajinou (1905–1993), přihlásila se do úklidového komanda. V jeho působnosti byl totiž úklid promítacího sálu kina SS, z něhož vedou okna na dvůr, kde se zvláštní vězni mohli pohybovat. Touto cestou zprostředkovávala předání motáků se vzkazy. Díky skvěle ovládané němčině vycházela dobře s dozorkyněmi, uklízela u nich, a Elisabeth Schmidtová ji dokonce nechávala hlídat svého syna. Volné chvíle, zejména po večerech, trávily vězeňkyně různými společenskými a kulturními aktivitami. Věra Vacková se mimo jiné věnovala skládání básní a písní. Některé potom zaznívaly v cele, například u příležitosti tajně uspořádané mikulášské besídky, při které nechybělo vyměňování vyrobených menších upomínkových předmětů. Všechny dochované artefakty připomínající pobyt Věry Vackové v Malé pevnosti jsou dnes součástí sbírky Památníku Terezín. Dne 20. ledna 1944 byly Věra i její matka převezeny do koncentračního tábora Ravensbrück. Zde zažívaly těžké časy, z nichž jim pomohlo až přeřazení do pobočného tábora Neubrandenburg, kde pracovaly v továrně Waldbau. S přibližující se frontou začala 27. dubna 1945 evakuace vězeňkyň – pochod smrti. Během této cesty se Věře a její matce spolu s menší skupinkou podařilo utéct. Po osvobození podstoupily velmi složitý návrat domů. Do Tábora dorazily 22. května 1945.