František and Jarmila Nejezchleba

Jarmila Nejezchlebová, rozená Pešková, spatřila světlo světa 12. března 1903 v Praze. Vychodila obecnou a měšťanskou školu, po které studovala na průmyslovce. František Nejezchleba se narodil do rodiny tesaře 30. listopadu 1898 v Syrovíně, okres Hodonín. Jako student se zúčastnil první světové války. Bezprostředně po jejím skončení nastoupil na Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde byl v únoru 1924 promován doktorem všeobecného lékařství. Sňatek manželů Nejezchlebových se uskutečnil 24. července 1923 v Libni. Z manželství se narodila dcera Zdenka. Jarmila Nejezchlebová se do protinacistického odboje zapojila již v roce 1939.

Přidala se ke skupině vedené Emilem Schneebergerem (1900–1942). Jejím úkolem bylo předávání zpráv špionážního charakteru, jež poté pověřená osoba dopravovala do Jugoslávie, odkud se dostávaly k vojenským a vládním představitelům československého exilu. V květnu 1940 však byli Emil Schneeberger a někteří jeho ilegální spolupracovníci zatčeni gestapem a po odsouzení Lidovým soudním dvorem popraveni. Jarmila Nejezchlebová odhalena nebyla a pokračovala v odbojové činnosti, tentokrát ve spojení se skupinou tzv. Tří králů, která byla součástí Obrany národa. Pro ně získávala různé informace a rovněž od října 1940 měla půl roku údajně ukrývat vysílačku. Netrvalo ovšem dlouho a gestapo si po dopadení druhého ze Tří králů přišlo v květnu 1941 také pro Jarmilu Nejezchlebovou. Její vazba začala v Praze na Pankráci, odsud byla 20. června 1941 převezena do německé ženské věznice Gotteszell.

Dále strávila přes měsíc v soudní věznici Schwäbisch Gmünd, ze které ji kvůli závažným zdravotním problémům propustili 18. února 1942 domů. Zatykač však platil až do října 1942, kdy byla zvláštním soudem v Praze odsouzena za zemězradu a velezradu k 10 měsícům vězení. Celý tento trest jí následně odečetli z vyšetřovací vazby, což znamenalo její propuštění. Jarmila Nejezchlebová nezůstala dlouho v ústraní, po krátké době vstoupila znovu do odboje. Pomáhala skrývat stíhané členy KSČ, obstarávala jim potraviny a podporovala je finančně. Kromě toho zprostředkovávala styk mezi zatčeným Jaroslavem Syrůčkem z Přípravného revolučního národního výboru a jeho spolupracovníky. Ten probíhal prostřednictvím dozorce pankrácké věznice Jana Höfra, po jehož odhalení byla 19. září 1944 Jarmila Nejezchlebová zadržena a posléze převezena do policejní věznice v terezínské Malé pevnosti. MUDr. František Nejezchleba se zapojil do protinacistického odboje v roce 1939.

Byl ve spojení se členy pražské ilegální KSČ, kterým poskytoval finanční prostředky, útočiště pro přespání, získával pro ně informace, ošetřoval je a tajně rozšiřoval komunistický tisk. Po návratu své ženy z vězení s ní pracoval také pro Přípravný revoluční národní výbor. Tyto aktivity se mu nezištně dařilo vykonávat až do 1. října 1944. V tento den si pro něj přišlo gestapo, neboť po zatčení jeho ženy byl odhalen i on. Nejprve strávil přes měsíc na Pankráci a poté ho 7. listopadu 1944 transportovali do Malé pevnosti Terezín. Zde byl František Nejezchleba umístěn do cely č. 14. Zpočátku vykonával práci s ostatními muži v komandech, nicméně od poloviny prosince 1944 nastoupil jako ošetřující lékař na marodku (Krankenrevier). Staral se o nemocné vězně, přičemž v důsledku špatných hygienických podmínek musel řešit jak neinfekční, tak především infekční choroby typu úplavice, žáškrtu, břišního a nejzákeřnějšího skrvnitého tyfu. Manželé Nejezchlebovi se po celou dobu věznění snažili chovat optimisticky a všemožně pomáhali lidem kolem sebe.

S blížícím se koncem války vypukla v Malé pevnosti epidemie skrvnitého tyfu. Do věznice byli 4. května 1945 vpuštěni lékaři a zdravotní personál České pomocné akce, kteří se ihned dali do práce. Ukázalo se, že Ženský dvůr nákazou zasažen nebyl, a proto z něj ještě tentýž den ženy včetně Jarmily Nejezchlebové odvedli do terezínského ghetta. František Nejezchleba se 5. května 1945, kdy dozorci a strážní jednotka SS z Malé pevnosti odešli, dobrovolně připojil k ošetřování nemocných. I jeho žena za ním po osvobození přišla pomáhat, na starosti měla kuchyni. Oba manžele zde zůstali až do 13. května 1945. Za svou činnost byli vyznamenáni Československým válečným křížem 1939. Z doby nuceného pobytu manželů Nejezchlebových v Malé pevnosti je dnes ve sbírce Památníku Terezín mnoho zajímavých předmětů, jež pocházejí z jejich pozůstalosti. Některé z nich vyrobila sama Jarmila Nejezchlebová – jde o jehelníček ve tvaru vajíčka (PT 2884) a plátěný pytlík s výšivkou (PT 13933). O zbylých se lze domnívat, že je darem za lékařskou péči od spoluvězňů obdržel František Nejezchleba. Vybrané předměty jsou k vidění na této výstavě.